Když se řekne Viking, snad každý si představí velkého, neohroženého válečníka s mečem nebo sekerou na dlouhém toporu, chránícího se kulatým štítem. Tato představa není mylná, avšak je neúplná. Jak žili, jakým způsobem se plavili, jaké uctívali bohy kromě všeobecně známých Ódina a Thóra (Wotana a Donara) a jakými životními filozofiemi se pravděpodobně řídili? Toto jsou otázky, na které bychom chtěli pomocí těchto stránek nabídnout odpovědi.
Vikingská éra začala v 8. století našeho letopočtu a trvala do 12. století. Šlo tedy o necelých 300 let. Jedním z mezníků byl, většinou násilný, přechod ke křesťanství. Tato doba byla ve znamení nájezdů, zpočátku na severní a západní evropské pobřeží a povodí větších řek, posléze však nezůstala ušetřena ani oblast Středozemního moře a východoevropská část kontinentu, kde se část Vikingů usídlila natrvalo. Za prvotní příčiny těchto expanzí lze považovat domácí politické problémy, nucený exil neprvorozených synů, vyhošťování zločinců a vůdců zbavených majetku, ale také hrozbu hladomoru či nedostatek volné půdy. Existují různá vysvětlení tohoto jevu, mluví se také o zpočátku mírumilovných obchodních cestách, na nichž ovšem Vikingové zjistili, že platit za zboží netřeba, když stačí pohrozit ohněm a mečem. Vzhledem k velice vzácným písemným zprávám o Skandinávii před rokem 1200 nám zůstane tento aspekt zřejmě navždy utajen, a to přesto, že archeologie vnesla světlo do systému opevnění, měst i dalších součástí jejich, nám tak málo známého, života.
Vikingská doba je též dobou ekonomického rozvoje, jehož základ tvořilo bohatství z nájezdů a obchodu. Projevoval se především zakládáním nových měst jako středisek obchodu a řemesel. Tento proces začal, alespoň na území Dánska, již před začátkem vikingského období.