Vikingové používali k boji kopí, meč nebo sekeru a dlouhý nůž. Způsob boje se nedá nazvat šerm, neboť nic jako šermířská škola, byť gladiátorská, v severní Evropě neexistovalo. Nemůžeme ovšem tvrdit, že by boj byl prost taktiky nevyužívala se i obratnost, ale jen hrubá síla. Na té však záviselo především, a tak musel být dobrý bojovník nejen obratný a předvídavý, ale hlavně silný. To však nebyl zase takový problém, protože mladí chlapci z lepších rodin dostávali dřevěný meč zpravidla dříve, než začali chodit, a železný pak hned ve chvíli, kdy chůzi zvládli. O lepších rodinách mluvím z toho důvodu, že v chudých rodinách, ne že by na meč neměli (ovšem i takové případy byly), ale hlavně proto, že v rodině chudé bylo na synovi, aby po otcově smrti převzal starost o hospodářství, čímž jsme se k otázce majetku zase oklikou vrátili.